SLOVO - LOGOS ze Zlatých Hor v Jeseníkách

12. června 2005

Kázání Bohumíra Touška          

Toto kázání bylo inspirováno kázáním Karla Touška a předneseno v Kyjově 12. června 2005

Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno, nevěděl odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu …Ty jsi zachoval dobré víno až pro tuto chvíli. Jan 2,9-10

Introit: Žd 12,1-2

Čtení:  J 2,1-11;  
Časové souvislosti:

-         Třetího dne: máme označený předchozí (druhý) den, ale chybí tam první

Užití „druhý den“ se tam tak často opakuje, že ho můžeme chápat také jako „další den“, další z mnoha. Ale „třetí den“ máme v Bibli dominantně spojen s Ježíšovým zmrtvýchvstáním. I tady najdeme souvislosti a hned na počátku to může být signál: věnuj tomuto oddílu zvýšenou pozornost!

-         předchází povolání učedníků, následuje očištění chrámu o velikonocích (Zbořte tento chrám, ve třech dnech ho postavím).

     Prvním bývá to prosté: “Pojď za mnou!“ Tak to slyšeli rybáři v Galilei, které známe jménem: Ondřej, Šimon Petr, Jakub a Jan … i celník Matouš. …  

Pozvání Ježíše, jeho matky a jeho učedníků - inspirující příklad k následování

     Vzácný oddíl evangelia podle J2 o svatbě v Káni Galilejské začíná zprávou, že byla pozvána matka Ježíšova a také Ježíš a jeho učedníci. Toto pozvání inspirovalo mnohé k následování. Za časů Pána Ježíše byl takovým místem dům Marty, Marie a Lazara v Betanii blízko Jeruzaléma na svahu hory Olivetské. A hluboce nás dojímá, jak Pán Ježíš rád do Betanie chodil, vyhledával i nocleh a co vše požehnaného se v tomto domě stalo. Ty návštěvy nám připomíná evangelista Jan. Jsou nám vryty do paměti slova Ježíšova o pečlivé Martě, ocenění pomazání drahocenným olejem od Marie, vzkříšení Lazara a ty noci, které strávil v Betanii před cestou do Getsemane. A víme i to, že z Olivetské hory v blízkosti Betanie vstoupil Pán Ježíš po svém vzkříšení do nebe a andělé oznámili učedníkům, že přijde tak, jak odešel. Naplní se tím Zch l4,4.

     I my se považujeme za služebníky, kteří jsou svědky zázraků, jak Bůh činí ze starého, hříšného člověka syna neb dceru Boží.Nedostatek vína na svatbě

Víno – ne mošt nebo jiný nápoj:

     - víno vzniká na vinici a ne ve sklepě, kde jen zraje (co se pokazí na vinici se nedá spravit ve sklepě)

     - jde o velkou závislost na vnějších okolnostech, na které nemá vinař vliv: počasí, …, plíseň

     - do vlastností vína se výrazně a nenahraditelně přenáší, z jaké půdy vinná réva roste (víno jako obraz  krve Pána Ježíše nese nezastupitelnost Golgaty); Ikor 3, 9-13

Víno z vody:

     - souvislost s křtem Jana,

     - nádoby, určené k očišťování

     - voda nemá barvu, chuť ani vůni, což jsou hlavní hodnocené vlastnosti vína

První projev Ježíšových činů na svatbě – svatba jako počátek nového života

     Svatba je významným obrazem království Božího. Ženichem je Kristus a nevěstou církev. Pro nás, kteří jsme uvěřili v Ježíše jako našeho Spasitele a čekáme jeho druhý příchod je období, ve kterém žijeme právě takovým obdobím svatby, tj. mimořádné slavnosti. Je to začátek a předzvěst něčeho nového. Proměnění vody ve víno bylo prvním zázrakem, odtud začíná jedinečná aktivita Ježíše a není jistě náhodou, že začíná znamením učiněným skrze poslušné služebníky v Káni Galilejské.

Nedostatek vína na svatbě

     Chápeme-li svatbu jako čas očekávání církve jako nevěsty Kristovy na příchod ženicha, můžeme nedostatek vína stejně jako nedostatek oleje v Ježíšově podobenství chápat jako zásadní problém, který se může týkat velmi dobře i nás osobně a i naší větve církve Kristovy. Nikdy dřív mne nenapadlo, že slova PJ „… kdykoli z tohoto kalicha pijete …“ mohou být podmiňována také tím, že v tom kalichu vůbec víno máme. Pokud by se ho nedostávalo, může být na místě rada opatrných panen: Běžte a kupte si ho! To ale není řešení v jednom ani druhém příběhu. Ale zamysleme se nad zásadní otázkou, když přistupujeme k Večeří páně: Máme hojnost vína, toho nejcennějšího, které máme šanci získat jedině darem od Ženicha?

Udělejte, co vám nařídí!

     Nečekané zjištění nedostatku vína na svatbě bylo počátkem velmi inspirujícího podnětu pro služebníky. Ale byl to i podnět pro matku Ježíšovu - Marii. Přímo vidíme do jejího srdce a mysli: Vidí kolem Ježíše už jeho učedníky, začal svou mesiášskou službu, kterou podle předpovědí od prvního andělského zvěstování s napětím očekávala.

     Jako správně všímavá žena postřehla, že na svatbě došlo víno. I v duchovní rovině, kterou jsme si načrtli, mohou právě ženy sehrávat velmi významnou úlohu: Vidí nedostatek a oslovují toho pravého, kdo může problém řešit. Marie nenavrhuje řešení, jak to děláváme spíš my muži, ale prostě informuje toho pravého a také ty, skrze které se má zázrak stát.

     Asi byl mezi Marií a jejím synem velmi dobrý vztah, protože Ježíš reaguje: „Co to ode mne chceš? Ještě nepřišla má hodina“. To určitě není tak, že syn ji odmítá, nesouhlasně ji napomíná nebo cokoli jiného. Já tomu rozumím tak, že v tom okamžiku jedině on ví, co se nyní stane. Zná svůj hlavní úkol: Naplnit vůli Otce, konat zázraky, učit o Božím království a za hříchy světa zemřít. V tomto okamžiku jeho životní program nezastavitelně začíná a možná se toho jako skutečný člověk, i když zároveň Boží syn, ulekl podobně jako později v zahradě Getsemanské.

     Maria je ale mimořádná a podobně jako její syn správně hodnotí důležitost chvíle. Proto řekla služebníkům na svatbě památná slova: „Udělejte, cokoli vám nařídí!“. Kromě úlohy našich žen, sester a manželek, tu vidím i roli církve jako takové. Je tu osobní kontakt s Kristem a také vidíme vzor povolávání služebníků.

     Zapamatujme si, že toto jsou poslední slova Marie písemně zaznamenána v Bibli. Ona podle nich myslela a jednala a dává nám všem příklad. Její troufale autoritativní příkaz je zároveň velmi moudrou radou všem služebníkům a tedy celé církvi. Udělejte, nečekejte, že to udělá někdo jiný, nebo že se to nějak vyřeší samo. A to co od něj slyšíte, považujte za příkaz. Nediskutujte, neraďte, nepochybujte, nechte to na něm! Myslím, že jsme pochopili něco platného pro všechnu naší službu v Božím království.

Zázrak

      Ježíš řekl služebníkům na svatbě: „Naplňte ty nádoby vodou!“ A když poslechli, tak jim přikázal: “Teď z nich naberte a doneste správci svatby!“ Stal se zázrak! Jen ti služebníci znali tajemství proměnění vody ve víno. Věděli, že zprvu nesli vodu, ale příkazem od Ježíše jako od Pána nalévali a nesli víno.

     Zajímavé je, že další dění není fantastická diskuse nad tím zázrakem, ale pokračování hostiny, jako by se vůbec nic nestalo. Dokladem toho je, že se ani správce nic nedověděl. Hlavním důvodem zázraku bylo, aby svatba pokračovala bez nedostatku, který hrozil ostudou a zborcením slavnosti.

Jeho učedníci v něho uvěřili předtím povolání a jejich rozhodnutí jít za ním

     Přesto, že správce hostiny o zázraku nevěděl, to co se stalo mění životy učedníků Ježíše. Oni uvěřili a to je mnohem víc, než dosavadní rozhodnutí, že ho budou následovat, že s ním půjdou domů, že rozpoznají tak jako Natanael, že je Ježíš Syn Boží. Spatřený zázrak, to není argument, na jehož základě uvěřili, ale můžeme říci, že to byl okamžik, kdy se naplnilo zaslíbení, které krátce předtím řekl Ježíš právě Natanaelovi: „Uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“ To může být u každého člověka jiné, ale podstatné a společné je, že vidíme Boží království a v jeho středu Božího Syna.

Zachování dobrého vína až do konce

     Překvapený správce, který ochutná výborné víno a neví o tom, co se dělo, hodnotí zachování dobrého vína až do konce. I v naší církvi se těšíme z projevů Boží přízně v minulosti, ale důležité je, že Boží požehnání na nás má zůstávat trvale. To přeji i vám, zachovat zdravé a živé evangelium až do konce a také ostříhat pravou bratrskou lásku. 1J 3,23-24: “A to je Jeho přikázání: věřit jménu Jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm; že v nás zůstává, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha.“

 

 Bohumír Toušek