SLOVO - LOGOS ze Zlatých Hor v Jeseníkách

19. června 2005

Kázání Karla Touška          

 

Uprostřed noci se rozlehl křik: „Ženich je tu, jděte mu naproti!“ Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy…Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu. Mt 25,6.7. 13.

Introit: Ž 45,11-18

Čtení:  J 2,1-11;  Mt 25,1-13;  Ř 8,5-9; Zj 21,9-11a  
 

Úvodem: Jsme vděční Pánu za dar Ducha sv., který nás vede Písmem a pomáhá nám pochopit všechna Ježíšova slova.Skrze ně můžeme též porozumět všemu zaznamenanému v Bibli. Proto je i známé podobenství o deseti družičkách v Mt 25,1-13 převzácné. Když pochopíme každé slovo i skrytá tajemství, vedou nás znovu a znovu k modlitebné i svědecké bdělosti. Evangelista Lukáš v kapitole 12,35-40 připomíná různá období dějin spásy. Už od doby apoštolské je známo toto podobenství a poukazuje na dobu druhého příchodu. Ale uběhla už dlouhá doba.. Byla doba noci , ale začíná i rozednění. Kdo ví, zda se rozedněním nenaznačuje počátek našeho třetího tisíciletí. O té hodině žádný neví.

1. Rozdělení deseti družiček očekávajících ženicha, až přijde.

    Kdo jsou to ty družičky? Můžeme se shodnout, že to je církev Kristova zviditelňovaná v různých církvích a sborech od počátku až do druhého příchodu. Ale jednou dojde k rozdělení. Tak to slyšíme i z jiných podobenství: Koukol a pšenice, služebníků věrných a lenivých, v sítí toho, co je dobré a vyvrženo špatné, dům na skále a na písku atd. V našem podobenství o družičkách šlo o potřebnou zásobu (plnost) oleje. Nejen rozsvítit lampu, když jsme uvěřili, ale být stále naplňován Duchem sv.! Jde o posvěcení a celá Bible svědčí, že bez svatosti nikdo neuzří Pána. Žd 12,14 A jako nemůžeme dojít spasení ze skutků jen vlastním přičiněním a vlastní zbožností, tak bez Ducha sv. Posvětitele nikdo nemůže žít plný křesťanský život znázorněný hořící a svítící lampou. Ten dvojí  způsob smýšlení a jednání, tělesný a duchovní, jedinečně a přesně vystihuje apoštol. Pavel Ř 8,5-11. Udělejme si podle těch znaků test pro sebe a neklamme se, ale žijme milostí stálého pokání , dokud je čas. V tomto smyslu platí: Bděte!

2. Výkřik o půlnoci: Ženich jde! Jděte  mu naproti!

    Už prorok Amos volal starozákonní církev slovy: „Připrav se vstříc Bohu svému, ó Izraeli!“ Am 4,12-13. V našem podobenství ženich dlouho nepřicházel a usnuly všechny. Tak to bylo i v mnohých etapách v církvi. Při burcujícím křiku: „Ženich jde, vyjděte proti němu!“ družičky povstaly, ozdobovaly lampy a ty pošetilé neměly dost oleje. Čeho se jim nedostávalo? Olejem rozumíme Ducha sv. Je darem Božím, který nás vede k  Písmu, k ospravedlnění skrze víru v Ježíše Krista a k  poslušnosti vedení Duchem sv.Sk 5,32 To jsou ti, které vidíme v drůžičkách opatrných, které mají dostatek oleje. Nikdo nemůže druhému dát, co přijímáme každý osobně. Jak máme rozumět slovům: „Jděte a kupte si olej?“ Nejsnáze to pochopíme na události ze Sk sv. ap 8,18-19 o Šimonovi, který chtěl od apoštolů Ducha svatého za peníze. Za peníze se nedají koupit žádné dary Boží. Proto církev může snadno klamat a zmást bezradné a málo bdělé. Peníze a jejich milování je velmi nebezpečné!/1Tm 6,10/

3. Výzva k bdělosti:

    Závěrečná slova našeho podobenství /v.10-13/ jsou naprosto jasná a úderná. Připraveným platí: Přišel ženich a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu“. K této konečné události  v dějinách spásy ještě nedošlo. Dosud jsou otevřeny dveře milosti pro všechny národy, aby mohl být doplněn počet z pohanů /Ř 11,25/. Teprve potom dojde k svatbě Beránka s nevěstou - církví. Ve Zj 21,9 čteme: „Pojď, ukáži ti nevěstu, choť Beránkovu.“ Ostatních pět pošetilých zůstalo za zavřenými dveřmi. Jednou budou dveře do Božího království zavřeny a žádná prosba už nepomůže. Zazní slova ženicha: „Amen, pravím vám, neznám vás.“

    Za těmito slovy poznáváme Pána, který všechno učinil, abychom mohli vejít a být s ním. Je to odkryté tajemství, kdo je ženichem. Jsou to tvrdá slova soudu. Už není slitování. Tak bylo za dnů Sodomy a potopy. Proto jsme vybízeni: Bděme! Jen žádná formální zbožnost, nepodléhat sebeklamu. Běžme k cíli, abychom měli podíl v prvním vzkříšení /Zj 20,5.6./. Denně se učme žít podle Ducha Syna. Bdít znamená žít v Duchu sv., cele zasvětit svůj život službě druhým lidem, žít posvěcený život v rodině i povolání, opravdově, vděčně, radostně „ Kdo má uši ke slyšení, slyš, co Duch praví církvím! Zj  2-3!

 K.T.